To si tak jednou říkám, že by nebylo špatné koupit si kus pozemku někde v okolí. Daleko v lese, abychom tam mohli stanovat s dětmi. Kamarád navíc přišel s myšlenkou společného podnikání s tím, že tam postavíme saunu a budeme ji provozovat spolu. Vím, vypadá to jako nesmysl, ale když se takový pozemek objeví v aukci, tak si říkáte, že by to mohl být odkaz dalším generacím, a že taková příležitost se už nenaskytne.
Všichni kamarádi a známí mě odrazují, že je to kravina, a že takovouhle bažinu je nesmysl kupovat. Stejně mi ale něco uvnitř říká, že tohle by bylo fajn, a že to tak nějak chci. A tak jsem se rozhodl tu bažinu koupit. Celý nervózní stojím na dovolené na Slovensku ráno před restaurací, kterou otevírají až za dvě hodiny po aukci, na které potřebuji být online. Mrznu venku na parapetu restaurace, abych byl na wifi, protože data v horách moc nefungují a přihazuji na aukci kde jsem jediní přihazující. A MÁM TO!!!! Velká radost, manželka říká že to byla blbost, ale už se to nedá vrátit, tak se s tím smiřuje.
Jsem hrdým majitelem pozemku s prapodivnou hodnotou, kde NIC není, ale je tam potok a stromy a je to Jarkovo!!! Vyvěšuji cedulky, že je to jako moje a srandovně se tam tetelím. Bažinu se snažíme odvodňovat, prokopáváme strouhy, abychom vodu odvedli a vydobyli si kousek země. Říkám si, že nebudu pořád vozit rýče a lopaty s sebou, a tak stavím dřevěnou bednu se zámkem, kde schovávám lopatu, rýč a upřímně i pár piv.
Nezvykle teplý jarní den, pracuji jako finanční poradce. Práce s lidmi je náročná, ale spíše psychicky než fyzicky, a tak si čas od času musím pročistit hlavu. Tentokráte beru kolo a vyrážím na Kalečník. 4 km do kopce, makám, beru to jako tréninkový kopec a měřím si čas. Soupeřím sám se sebou, ale baví mě to. Stojím na Kalečníku, je horko, sice květen (2018) ale mimořádně teplý. Mám žízeň a vzpomenu si, že asi 1700 m směrem z kopce mám v bedně schované Plzničky. Pár minut a jsem na Jarkovu. Ta slast po otevření piva a vyvalení se do trávy vedle potoka je nepopsatelná. Tenhle pocit přece musím dopřát i dalším lidem, vždyť takovou parádu by si mohli vychutnat všichni!!! Dopíjím, sedám na kolo a valím domů celý natěšený, že udělám něco dobrého a nového. Žene mě motiv, který máme zakódovaný všichni, i když si jej mnohdy ale neuvědomujeme, a to je konat dobré věci pro lidi kolem nás.
Vyrobil jsem bednu akorát tak na kastl piv. Když bude bedna jen tak v lese, tak pivo v ní bude teplé, a to není ono. Bednu spolu s kastlem skládám do auta a vím, že rýč mám přece na Jarkovu schovaný. Hustá makačka, vykopat (byť jen kastl piva) do podloží na Jarkovu je nečekaně těžká dřina. Naštěstí mám dobrého kamaráda, který mě vystřídá. Samý šutr a jíl, ale přece to nevzdáme. Zakopeme první kastl piv a nad něj věším dřevěnou krabičku spolu s textem pro náhodné cestující. Hlavní message je, že poslední pivo musí lidi nahlásit smskou. Podpora kamaráda je super. Děkuji Jendovi Brtníkovi za veškerou podporu vůči Lesnímu baru!!!!
Protože jsem IN, tak zakládám stránku na FB, která poměrně rychle sbírá lajky. Za 3 dny přijde sms, že pivo došlo, lehce skeptický vyrážím směrem do mého nového Lesního baru. Kastl prázdný, ale v kasičce je asi 800 Kč. Nadšení, víra v dobrotu lidí, radost z toho, že změna má smysl, že v ČR nejsou jen zloději. To jsou pocity, když někdo dobrovolně zaplatí za dřinu, kterou odvedete. Tady se spustila spirála dobra, která mě žene a dodává mi energii doteď. Já udělám něco dobrého pro lidi a lidi mi poděkují a podpoří mě v mém úsilí.
Okamžitě plním kastl novými pivy, za týden zakopávám další bednu. Maminky a abstinenti žádají i nealko… další dřina, musí přibýt bedny s birelly. Dřevěná kasička, kterou by dokázal urvat každý průměrně svalově vybavený chlap pořád drží a je bez úhony. Nadšení, radost, lidi jsou skvělí, účet lesního baru roste, je to super, má to smysl. Positivní ohlasy a sms s díky, jak jsem skvělý, že to dělám, mě dostává do extáze.
AAAA všechno dobré musí někdy skončit! Vydržela 5 měsíců.
Frustrace……. seru na to…… jak to někdo může???…..nic nemá smysl……deprese??!!! Tohle fakt člověka dostane. Celý můj profesní život dělám s financemi lidí a jsem bytostně přesvědčen, že musím konat dobro, protože to dobro se mi pak v životě vrátí. Co to musí být za člověka, co vykrade dřevěnou kasičku lesního baru? Kašlu na to a na týden se někam zahrabu, ať to dokážu vnitřně zpracovat.
Říkám si, že sdílená bolest je poloviční bolest, a tak to šoupnu na FB. Ááááá lidem to není jedno. Příspěvek má 512 sdílení, více než 100 komentářů, lidi mě podporují a píšou ať to nevzdám. Píšu, že to nevzdám a zakládám platbu na účet. Ten příval positivní energie mě neskutečně nabíjí a vím, že jsem už navždy lapen ve spirále dobra?.
Jenda Brtník dotuje a vyrábí novou kasičku. Dnes sice ještě neví, že ji časem taky vykradou, ale bere to jako výzvu a pancéřuje ji, jak nejlépe umí ?.
Bar funguje, ale nic už není jako dříve. Naštěstí ale příspěvky těch lidí, kteří bar chtějí, pomáhají k dalšímu rozvoji, ale je mi jasné, že se kolem baru točí i lidi, kteří jej prostě vykrádají. Mé hodnoty jsou nastaveny na důvěru lidí a na jejich primární dobrotu a najednou mám důkaz, že to tak nemají všichni. Masakr, city se hádají s mozkem. Nakonec ale pochopím, že více lidí má naštěstí nastaven mód „budu se chovat normálně“ a jejich podpora mě motivuje k rozvíjení Lesního baru u Jarka. Spirála dobra, o které píšu, má obrovskou sílu a pomáhá mi v těžkých chvílích, vím totiž, že dělám něco, co ostatní lidi mají rádi a jsou ochotni mi poděkovat za to, co dělám. Tahle pomoc společnosti je jedním z nejsilnějších motivů a uvědomuji si, že podnikání, které má přesah do určitého altruismu, mě opravdu baví více než cokoliv jiného.
A jak to dopadlo? V baru děláme akce, stavím saunu na stromech, kopu jezírko, natahuju lana pro děti a lidi to oceňují. Je to paráda, když si tak ležíte o víkendu doma, relaxujete a chodí vám sms, jak jsou lidi rádi, že bar existuje a děkují vám za to, co děláte. ?
Finance sice stojí za prd, benzín do auta musím dotovat, ale namlouvám si, že jsou i dražší koníčky. Bohužel se asi nedostaneme ze stavu, že 50% lidí nezaplatí a druhých 50% zaplatí 2x tolik. Bar sice nic nevydělává, ale radost a nadšení normálních lidí je dostatečná k tomu, abych tomu věnoval energii, čas a doplňoval zásoby.
Vize Lesního baru u Jarka:
Chceme zde místo, kde se lidi respektují navzájem, chrání přírodu a své okolí, místo kde se nekrade a lidé se chovají tak, aby na ně jejich rodiče mohli být hrdí.
